Přihlášení | Registrace

Publicistika

Jak pohodlné je psát o metalu

Březnové číslo populárně-hudebního měsíčníku Filter si na obálku "odvážně" vpustilo tváře metalových umělců, kteří už sice nešokují, ale fungují jako spolehlivé lákadlo. Na co? Na "trojjediný" článek ke čtyřiceti letům metalu.

Časopis, jehož redaktoři se sice holedbají, že proti metalu zhola nic nemají, ale s železnou pravidelností si na něm brousí svůj ostrovtip, přišel u této příležitosti s materiálem tvořeným stručnou historií raných dnů BLACK SABBATH, reportáží z pražského UG metalového festivalu (spojeného s "galerií" metalových příznivců) a zejména článkem "66,6 důvodů, proč milovat heavy metal".

Právě ve zobecňující žánrové specifikaci spočívá první zásadní renonc prezentovaného materiálu. Jeho autoři, kteří se v úvodu zaštítili "pekelnými" přezdívkami, které by se nedostaly ani do miliontého čarodějnického dílu Simpsonových, totiž zaměňují "metal" s "heavy metalem", nemluvě o tom, že do pytle házejí, kohokoliv, kdo se jim hodí. Nakonec se tak přes sebe převalují GUNS'N'ROSES, METALINDA, BLACK SABBATH, MAYHEM i DEF LEPPARD. Právě ustrnulé vnímání žánru (výstižně reprezentované úvodním bonmotem o okurkách v kalhotách a sepraných džískách) je kamenem úrazu celého výtvoru.

Podíváme-li se na jednotlivé články chronologicky a pomineme-li typický nešvar v podobě neudržování slovesného času v průběhu textu (v jednom odstavci se píše v čase minulém - "přijali", "rozhodl", "byli" - zatímco v následném už v čase přítomném - "točí", "vyhovuje"), pak profil prvních kroků BLACK SABBATH můžeme přijmout jako popularizačně neškodný. Humor přichází až s přehledem "66,6 důvodů, proč zbožňovat heavy metal".

Jedním z důvodů, proč je "pekelná" image v rámci metalu tak populární, je skutečnost, že jednotliví interpreti jsou schopni přicházet s novými a velice často i stimulujícími variacemi, které se spíše než plakátovým satanismem zaobírají třeba okultními vědami (ale označit Crowleyho za satanistu zní přece lépe, že). Pánové "Lucifer Vedral" a "Belzebub Krušina" zvolili opačnou cestu a ukázali se tak v celé své nahotě. Nejde tady ani tak o bulvárnost, kterou autoři článku alibisticky přiznávají-nepřiznávají, ale o nedostatečnou informovanost a přehlíživost, které se koneckonců projevují i na jiných místech čísla (Maynard Jamess Keenan je zpěvákem "hácečkářů /!/ TOOL", zatímco frontman HYPOCRISY se jmenuje "Peter Tägrgren", i když zde se jedná spíše o překlep). Vytrvalé psaní "trash" namísto "thrash" odpustíme - je to omyl, kterého se dopouštějí i mnozí webzinoví pisálci… Horší je, že se autoři vyžívají ve stereotypech a naneštěstí tak činí s politováníhodným nedostatkem invence. Metalistům sice v zásadě nevadí "střílení do vlastních řad", o čemž svědčí mezi jinými vpravdě kultovní snímek "Spinal Tap", který byl ostatně zahrnut do směsky 66,6 důvodů, omílání zažitých stereotypů je ale mnohým z nich k smíchu - stejně jako ti, kteří je omílají.

A samotné závěrečné alibi v podobě 66,6. důvodu? Nic jiného než zástěrka neschopnosti přijít s něčím lepším. Autoři se ušklíbají nad nejsnáze identifikovatelnými metalovým klišé a přitom nedokáží přijít na nic jiného než "66,6 důvodů, proč milovat metal". Můžeme se přít o dílčích omylech a bulvarizaci, která jejím přiznáním prostě nezmizí, stěžejním argumentem ale zůstane pramalá kompetentnost autorů článku a zejména ustrnutí v metalovém světě tak na počátku devadesátých let. To se projevuje i v navazující "objevné" reportáži "Což takhle dát si metal", jejíž autor zavítal na UG koncert metalových kapel a došel k tomu, že "metal žije přítomností a minulostí" a "budoucností se příliš nezaobírá". Je sice nepopiratelné, že mnozí old-schooláci opravdu fungují ve světě vymezeném značně úzkými mantinely, pokud se v nich ale pohybují i profesionální hudební novináři, svědčí to o lenosti a nechuti pátrat dále než na Wikipedii, což se z hlediska jejich profese přinejmenším nedůstojné.

"Tolik vtipů a opovržení a klišé si nevysloužil snad žádný jiný žánr.", píše se v samém úvodu. To je dost možná pravda. Když ale zapátráme po příčinách, mezi těmi nejzářnějšími se nám vyjeví články jako je ten "filtrácký", který daná klišé prohlubuje a činí z nich standard. Takže, pánové, zase šoupněte do skříně seprané džísky, cvočkované pásky a pyramidy připněte svému psovi, děravé tričko Iron Maiden si nechte na malování bytu a s okurkami z poklopce naložte podle svého apetitu. V době kapel jako jsou THE DILLINGER ESCAPE PLAN, MADDER MORTEM, BETWEEN THE BURIED AND ME, ISIS, ale i WOLVES IN THE THRONE ROOM, THE OCEAN, EPHEL DUATH, OPETH či NINE INCH NAILS vaše plky o "kanibalismu v kapele MAYHEM" opravdu cool nejsou.

Viktor Palák | 11.04.08

Další články autora:

REKOMANDO Shop Opening | 17.06.10
Pozoruhodné setkání s Vincentem Moonem | 05.08.09
Textařský úlet Aleše Brichty aneb odvrácená strana rocku | 16.07.09
Jak pohodlné je psát o metalu | 11.04.08
ONCE | 22.11.07

Všechny články