Přihlášení | Registrace

Knihy

Roger Zelazny - Amber

2008/2009 Straky na vrbě

Magie, meče a draci

Na obálkách prvních pěti dílů Zelazneho cyklu o Amberu stojí "nejlepší sága všech dob". Těžko věřit, když koncentrace nejlepších ság všech dob bývá i v miniaturním knihkupectví zaměřeném na fantasy obvykle taková, že kdybyste se podle ní nekriticky orientovali, nepřirozeně by na vašem hodnotovém žebříčku stouply technologické inovace trpaslíků při těžbě cenných kovů nebo problémy elfů s poddolovanými lesy.

Nenechte se ale odradit, v rámci zakonzervovaného žánru je naopak třeba hledat tituly, u nichž nejde o lacinou reklamu, ale o kosmetický doplněk souznící s knihou. Tituly, jejichž autoři dovedou s magií, meči a draky pracovat i jinak než tak, že všechno ve stylu návrháře počítačových her jednoduše rozestaví do prostoru mezi body A a B a vymyslí důvod, proč se mezi nimi musí přemístit čaroděj, bojovník, elf a trpaslík.

Amber a žánr

Kostru děje tvoří detektivní schéma – Corwin se probudí s amnézií a začíná rozplétat, co vše se odehrálo před automobilovou nehodou, po níž se octl v nemocnici. Už první stránky naznačují, že narozdíl od jiných autorů fantazijních knih nekladl Zelazny meze fantazii a pohrál si s některými zavedenými pravidly. Princ Corwin, člen královské rodiny vládnoucí jedinému pravému světu – Amberu, se po prachsprosté bouračce probere ve špitálu a netuší, že je díky své moci schopen vytvářet a libovolně upravovat Stíny – světy vznikající mimo ten ústřední.

Ve všech z nich přitom nepanují stejné fyzikální zákony, zvyklosti ani technická pokročilost. Zatímco na stínové Zemi, kde my, Zelaznyho čtenáři, žijeme, a kde začíná děj, existují auta, letadla, počítače a další vymoženosti, Amber samotný je typickým "fantasy" světem – feudálním středověkem obohaceným o magii.

Amberští vládci se mohou po Stínech libovolně pohybovat a díky dlouhověkosti, rozdílnému plynutí času v jednotlivých místech a regeneračním schopnostem mohou být považováni za téměř nesmrtelné. Vesmír tak vede skupina sourozenců s prakticky božskými vlastnostmi a, podobně jako u olympských bohů, lidskými povahami. Ve snaze ovládnout trůn intrikují proti všem i proti sobě navzájem.

Corwin postupně zjišťuje, kdo stojí na čí straně, objevuje v sobě touhu stát se vládcem a zapojuje se zpět do hry o nejvyšší post. Od prvních chvil, když ještě neví nic o své totožnosti, jeho chování prokazuje určitou míru vypočítavosti. Nejde o ctnostného rytíře, spíš o protřelého neřáda oplývajícího šarmem a sečtělostí využívanou k vlastnímu prospěchu. Zmíněná porušení žánrových hranic ostatně souvisí s jeho znalostmi nabytými na stínových světech, které neváhá využít v Amberu. Když to například vypadá, že Zelazny přece jen neodolal a vytvořil berličku pro zachování daných schémat – nemožnost používat v Amberu palné zbraně – zjistí Corwin, že nejde o absolutní pravidlo, ale o pouhý rozdíl v chemickém složení střeliva. Načež v jednom ze světů bohatém na minerály nasbírá hromadu diamantů použitelných pro financování výroby tisíců speciálně navržených pušek, s nimiž pak v Amberu rozhodne klíčový vojenský střet.

Střídmost fantazii nezabíjí

Zelazny se však nevyžívá v okázalých popisech bitev nebo magických jevů. Bohatý děj zprostředkovává ve srovnání s jinými spisovateli fantasy, kteří milují něco na způsob literárního "bullet-timu", stručně a svěže. Setkáme se s odkazy na psychologii Sigmunda Freuda, Corwinova známého, nebo filozofii, jíž se amberský princ příležitostně oddává, majíc jasně vyřešenou otázku, zda může být užitečná v praktickém životě.

Nádherně se to projeví v jedné ze závěrečných kapitol, kdy jej na cestě doprovází pták nadaný řečí a inteligencí. Zpočátku rozmlouvají o podstatě lidského jednání, ale když se opeřenec projeví jako protivný nekonstruktivní nihilista, zakroutí mu Corwin krkem a sní ho. A právě takové prvky ironizující konzervativní svět fantasy literatury činí ze Zelaznyho tvorby poutavé čtení, jaké by mu Danové Brownové a Wilburové Smithové mohli závidět. Díky žádoucí míře napětí, humoru a střídmě namíchané postmoderní popové koláži Zelazny vzbuzuje onen natolik potřebný elementární pocit – prostou radost z vyprávění.

Snad tedy schází už jen goblin u dveří každého knihkupectví, který by vrbovým proutkem a slovy "Ne, ne! Na Zelaznem budeš vyrůstat!" odrazoval mladé čtenáře před nákupem všech těch Warcraftů a Dragonlanců. I dík Janu Kantůrkovi a Michaelu Broncovi se lze totiž bavit lépe.

Hodnocení

Tomáš Kouřil | 23.04.10

Další články autora:

Roger Zelazny - Amber | 23.04.10
Hudební zážitky roku 2009 II. | 02.01.10
Hudební zážitky roku 2009 I. | 01.01.10
Guy Delisle - Pchjongjang: Výlet do Severní Koreje | 13.11.09
Hugleikur Dagsson - A tomu se mám smát? | 19.01.09

Všechny články