Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

HURTS

Více

Knihy

Charlotte Rocheová - Vlhká místa

Charlotte Rocheová - Vlhká místa

Operací hemoroidů za šťastnější rodinný život
aneb "neskandální" stránka románu Vlhká místa

"Kontroverzní román, který čtenářskou obec rozdělil na dva nesmiřitelné tábory.", píše se na přebalu českého překladu románu "Vlhká místa" německé autorky Charlotte Rocheové. Aby tento "skandální" román český čtenář v knihkupectví neminul, opatřil vydavatel přebal ještě snímatelnou papírovou páskou s dalším skandálním oznámením: "Šokující kniha o nejintimnějších partiích ženského těla. Literární skandál roku." Opravdu?

Děj celého románu je na první pohled poměrně jednoduchý. Osmnáctiletá studentka střední školy – Helenka Memelová, tak trochu punková rebelka bouřící se proti bigotní katolické výchově své matky, která si jako dárek k osmnáctým narozeninám nadělí sterilizaci, se jednoho dne ocitá v nemocnici s intimním problémem. Při vyholování ochlupení v análním otvoru si rozřeže svůj "květák" (Helenčino familiérní označení pro hemoroidy) a operace je nevyhnutelná. Stráví tak sama se svými myšlenkami a vzpomínkami několik dní v nemocničním pokoji číslo 218. Během svého nechtěného pobytu přemýšlí o všem možném, ale především o svých sexuálních zkušenostech, experimentech, touhách a pohnutkách k jednotlivým sexuálním praktikám; přemýšlí o milované malé zahrádce avokádových pecek, které si s láskou pěstuje doma za oknem, aby jí později přinesly uspokojení jako neobvyklá masturbační pomůcka. A v neposlední řadě přemýšlí o svých rozvedených rodičích a bratrovi.

Dějištěm celého příběhu je, až na drobné výjimky, uzavřený nemocniční pokoj. Čtenář se z jeho zajetí dostává, stejně jako Helenka (po celý román se hrdinka, mluví-li sama k sobě, takto oslovuje), pouze prostřednictvím jejích myšlenek a vzpomínek. "Světlou" výjimkou tohoto, místy až prostorově i myšlenkově klaustrofobního zajetí, je Helenčina výprava do nemocničního bufetu.

Charlotte Rocheová již od samého počátku svého románu vtahuje čtenáře nevybíravě přímočarým popisováním intimních partií ženského těla a věcí s nimi souvisejících, jako je vylučování, poševní sekret či menstruace. V této přímočarosti tkví ona tolik přetřásaná skandálnost celého románu. Rocheová se netají tím, že ona sama má zálibu v nemocnicích, nemocech, v popisování operačních zákroků či v líčení "standardních" i nestandardních sexuálních praktik. Skrze Helenčin vnitřní monolog se dovídáme o ženském těle to, co jsme si sami asi nikdy ani nechtěli vědomě připustit (ať již jsme ženského či mužského pohlaví). Na jedné straně slouží Helence její tělo pouze jako jakási vnější schránka, ve které bydlí, na druhé straně je pro ni věčně fascinujícím "předmětem", který je hodný neustálého objevování, zkoumání a zkoušení nových možností.

Vnitřní monology týkající se hrdinčiných sexuálních zkušeností a praktik, ale i její postoj k vlastnímu tělu, je autorkou postihován místy pobuřujícím a nevybíravým způsobem (ovšem jak pro koho). Jindy je však podáván natolik ironickým způsobem, že se čtenář až zastaví a přemítá, zda je to vše vůbec ještě myšleno vážně, či je to již cíleně pobuřující komerční kalkul. "Helenka nenechává nic náhodě… Naučila jsem se to od táty. Jít věcem na kloub, až se někdy pobliju." (s. 68). A Helenka jde věcem souvisejícím s jejím tělem a sexuálním apetitem opravdu na kloub. S chutí ochutnává své tělní výměšky ("Skutečně nenechám nic ze svýho těla na pokoji. Pro všechno najdu použití." s. 105), vzpomíná jak jednou s kamarádkou navzájem pily své zvratky, jí vymačkané uhry o pojídání strupů a olizování prstů po sebeuspokojení během menstruace nemluvě. "Moje třetí hobby, šířit bakterie.", stačí výprava do nemocničního bufetu, při které Helenka s gustem sobě vlastním nechává ve výtahu použitý, vlastnoručně vyrobený tampon…

Charlotte Elisabeth Grace Roche (nar. 18. března 1978, High Wycombe) německá moderátorka, producentka, zpěvačka, herečka a spisovatelka britského původu. Narodila se ve Velké Británii, vyrůstala v Německu, kde je dnes velmi známou mediální osobností. Čeští diváci si ji mohou pamatovat jako moderátorku hudebního pořadu o alternativní scéně "Fast Forward", který běžel od roku 1998 na Viva 2, resp. mezi lety 2002 až 2004 na kanálu Viva. Za své výkony v tomto pořadu obdržela v roce 2002 Bavorskou televizní cenu, dva roky nato pak Cenu Adolfa Grimmeho. Krátce působila u televizí Pro7 a Arte. V roce 2005 účinkovala na turné se známými německými baviči s veřejným čtením textu disertace Michaela Alšibaje Theimurase na téma Zranění penisu při masturbaci s vysavači. V roce 2006 ztvárnila svou první hlavní roli v německé celovečerní komedii Eden. V roce 2007 moderovala zahájení Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně (foto).

Ani Charlotte Rocheová neponechala nic náhodě a pečlivě si vyhrála se slovy označujícími ženské pohlavní orgány – napadlo by vás někdy označovat stydké pysky jako "vanilkové rohlíčky" či "kohoutí hřebínky"? Sama Charlotte Rocheová v jednom z rozhovorů přiznává, že jedním z podnětů k napsání této knihy byla, mimo její "lásku" k nemocnicím, i touha vyhrát si se slovy označujícími v dnešní společnosti právě ženské pohlavní orgány. Rocheová se domnívá, že dnes je pro označení ženského pohlavního ústrojí mnohem méně výrazů než je tomu v případě mužského pohlaví. Ale není to "jen" označení intimních ženských partií a barvité líčení sexuálních tužeb a praktik, které tolik pobouřilo část čtenářské obce.

Někteří považují za nechutné a pobuřující i Helenčino, potažmo autorčino, zbrojení proti hygieně. Helenka nejenže konzumuje vše, co jí její tělo nabídne, ale zásadně nedodržuje základní hygienické návyky ("Hygiena se přeceňuje."). Snad je v tom vzpoura proti úzkoprsé matce, která "má věčně špatný svědomí", a pro kterou je jakékoliv vylučování tělesných tekutin tabu, snad vzpoura proti celospolečenskému módnímu diktátu. Vždyť i Helenčinu anální fisuru (aneb onen rozřezaný "květák") zavinil diktát doby, ženské holení.

Helenčin vnitřní monolog je prokládán dialogy s ošetřujícím lékařem, sestrami, ošetřovatelem Robinem a rodiči. Právě v rozhovorech s rodiči, ať již skutečnými, probíhajícími při návštěvách v nemocnici, nebo v těch odehrávajících se pouze v Helenčině hlavě, spatřuji druhou, neskandální rovinu příběhu. Je škoda, že ji autorka nedokázala sama více rozvinout a dopřát jí stejného prostoru jako oné skandálně sexuální stránce, která je, domnívám se, v mnohých případech spíše spolehlivým marketingový tahem.

Vnímavější čtenář pocítí, že i přes drsnou slupku rebelky a experimentátorky, má Helenka mnohem hlubší problém – trpí syndromem rozvedených rodičů a strachem z osamocení ("Šla bych do postele s každým idiotem, jen abych nebyla v posteli sama nebo dokonce nemusela celou noc spát sama. Každej je lepší než žádnej." s. 90). V nemocnici si v hlavě maluje situace (Helenčiny fantazie jsou vždy do detailu popsané představy, některé z nich vydají až na samostatné, pomalu filmové scény) a snaží se zařídit, aby se rodiče alespoň na chvíli společně setkali u jejího lůžka. Srůst Helenčina pořezaného zadku po operaci je paralelou pro opětovný "srůst" jejích rodičů, "aby zase srostlo, co k sobě patří" (s. 119). Nutno podotknout (a nic tím nebude dopředu vyzrazeno), že se jí tento její záměr nikdy nepodaří.

Její touha po nápravě vztahu mezi rodiči je dokonce tak silná, že přistoupí i k sebepoškození právě operované rány, kterou si roztrhne nasednutím na pedál nemocniční postele. Ale ani tato "praktika" a účelné vyvolání strachu nezabere. Rodiče se v nemocnici nikdy nesetkají, její mladší bratr ji tam nikdy ani nenavštíví. V souvislosti s bratrem se v závěru románu objevuje ještě další Helenčino trauma, u kterého zpočátku není čtenáři jasné, zda je pouhou její fantazií nebo se opravdu stalo. Je to trauma z dětství, kdy Helenka našla doma matku, kterak se snaží zabít sebe i bratra plynem z trouby.

Právě v souvislosti s touto druhou, neskandální rovinou "Vlhkých míst" (ve které najdeme vzdálené autobiografické prvky – rodiče Charlotte Rocheové se rovněž rozvedli; o své tři mladší bratry přišla při autonehodě v momentě, kdy s nimi matka jela na dceřinu svatbu), Helenčiným hlubším psychologickým problémem skrytým za vším tím odporem k hygieně, za líčením skandálních i méně skandálních fantazií, mne osobně trochu zklamal konec. Ten by se mnohem lépe hodil spíše jako závěr dalšího z bezpočtu i u nás zhusta vysílaných romantických německých filmů z pera Rosamundy Pilcher.

Vlhká místa (Feuchtgebiete)
překlad: Jiří Strážnický
nakladatelství: Jota
počet stran: 192

Hodnocení

autor:

70 %

čtenáři:

76 %

hodnotilo: 4


Diskuze

Cekem příspěvků: 4

maikkyna14.04.11 | 18:11:52
angry05.02.10 | 22:22:22
MP02.02.10 | 20:45:46
lolLoop02.02.10 | 14:48:16

Nejnovější diskuze

Ian Glasper - The Day the Country Died: A History...

Darker anonym
30.09.16 | 08:10:43

Interstellar

overthinker anonym
14.08.15 | 15:52:44

Interstellar

Mark anonym
03.04.15 | 21:53:22

PonoPlayer - Nejlépe znějící digitální...

geo anonym
16.02.15 | 21:49:17

Jupiter Ascending

-krusty- anonym
16.02.15 | 07:49:49

Jupiter Ascending

Cyberolas anonym
15.02.15 | 09:33:55

Max Cavalera - Od Sepultury k Soulfly - My Bloody

Jaroslav Burda
28.01.15 | 08:04:43

Max Cavalera - Od Sepultury k Soulfly - My Bloody

ov42 anonym
27.01.15 | 11:56:40

PonoPlayer - Nejlépe znějící digitální...

Rajs anonym
08.01.15 | 15:12:35

PonoPlayer - Nejlépe znějící digitální...

Štěpán Šimek
07.01.15 | 18:23:35

Více

Facebook   MySpace   YouTube