Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Knihy

Cormac McCarthy - Cesta

Cormac McCarthy - Cesta

The Road
2008 Argo

Kdysi bývali v horských bystřinách pstruzi. Byli vidět, jak stojí v jantarovém proudu, bílé okraje jejich ploutviček se míhaly ve vodě. V ruce byli pstruzi cítit mechem. Kroutili se, lesklí a svalnatí. Na zádech měli klikatou kresbu, mapu světa ve svém prvopočátku. Mapy a bludiště. Mapy toho, co už nelze vrátit. Co už se nedá napravit.

Post-apokalyptické vize patří k vděčným (nejen) románovým tématům. A většinou je pojí podobný syžet – tedy pokud pominu Boulleovu legendární "ultra" sci-fi "Planeta opic", kde lidskou rasu po nukleárním konfliktu nahradí blíže nespecifikovaným a především velmi nepravděpodobným způsobem rasa jiná (v knize navíc pointa vyzní zcela odlišně oproti neméně výtečnému Schaffnerovu snímku z roku 1968). Nejčastěji se po katastrofě přeživší lidstvo vrátí po materiální stránce do doby připomínající středověk a hledá spasení v různých formách náboženského fundamentalismu (v evropsko-americké literatuře se jedná především o křesťanství) v očekávání příchodu mesiáše či pomoci z míst mimo postiženou oblast ("Malevil" – Robert Merle, "Chvalozpěv na Leibowitze" – Walter M. Miller Jr. nebo "Pošťák" – David Brin). A nebo vládnoucí elita udělá za minulostí tlustou čáru a snaží se všemi formami nastolit nový světový řád ("1984" – George Orwell, "Muž z vysokého zámku" – Philip K. Dick).

Stejně širokou skupinu tvoří romány, kde není Země bezprostředně zpustošena, nýbrž fatální zásah prodělá samotné lidstvo nejčastěji formou neznámého viru (za nejvýznamnější dílo v této kategorii, navíc s metafyzickým přesahem, považuji Kingovo "Svědectví", dále "Já, legenda" – Richard Matheson) či zprostředkovaně – např. lidstvo oslepne pohledem na unikátní meteorický úkaz a svět ovládnou geneticky modifikované masožravé rostliny ("Den Trifidů" – John Wyndham), nerodí se nové děti a lidská rasa vymírá ("Potomci lidí" – P.D. Jamesová") a neméně oblíbené je i téma globální transformace člověka ve vražedné zombie třeba díky mobilnímu signálu ("Puls" – Stephen King). Většinu těchto románů pojí minimálně dva společní jmenovatelé: urputná snaha spasit svět, navrátit ho do původních kolejí obnovením či opětovným vybudováním infrastruktury a dále skutečnost, že apokalypsa (nejčastěji zapříčiněná nukleární válkou) nezpůsobila tak ničivé následky, aby hrdinové neztratili naději ve světlé zítřky.

Jeden z nejuznávanějších současných amerických spisovatelů Cormac McCarthy ve svém prestižní Pulitzerovou cenou ověnčeném románu "Cesta" boří zažité stereotypy post-apokalyptického příběhu. Navzdory faktu, že je hluboce věřící, se na rozdíl od jiných autorů v knize zcela odprostil od jakýchkoliv berliček v podobě božské prozřetelnosti. Pokud výjimečně zazní zmínka o Bohu, tak pouze až v nietzscheovsky pejorativním duchu: "Bůh není a my jsme jeho proroci"; "Na téhle silnici nejsou Bohem oslovení lidé. Ti jsou pryč a já tu zůstal a oni si s sebou odnesli svět. Otázka: Jak se liší, co nikdy nebude od toho, co nikdy nebylo?".

Tuto absolutní bezvýchodnost, zmar a zoufalství způsobila blíže nespecifikovaná globální katastrofa tak kolosálních rozměrů, že z povrchu zemského prakticky vymizela veškerá vegetace, voda se zkalila barvou oceli, povrch všeho pokryla vrstva stále se obnovujícího popílku, v horách plameny nekompromisně požírají poslední zbytky stromů, povrch planety se ochladil vlivem kataklyzmatu, díky geofyzickému narušení zemské kůry se zvýšil počet seismických aktivit. Prakticky veškeré lidstvo shořelo ihned po katastrofě, zbytek se kvůli posledním zbylým potravinám povraždil záhy a za několik let v zpustošené a vyplundrované zemi přežívá jen nepatrný fragment zbědované populace.

A v tomto skomírajícím světě sledujeme solitérní putování otce a syna, bezútěšnou cestu směrem na jih váženou nikoliv pro vyhasínající plamének naděje, ale z prostého faktu, že zůstat na místě by znamenalo jistou smrt z nedostatku jídla či umrznutím. Příběh, odehrávající se v šedočerné nicotě, kde krajinu pohřbil všudypřítomný šedý popílek, z něhož ční zčernalé skelety rozpadlých stavení či torza stromů, podtrhuje neméně syrový vypravěčský styl. Též o hlavních hrdinech nezískáme podrobnější informace. Jak jména osob, tak pojem o čase zcela ztratily svůj smysl. Pouze se dozvíme, že syn se narodil až po katastrofě, z čehož vyplývá neblahý paradox, že mu de facto chybí zpětná vazba vůči podobě zaniklého světa. Nikdy nezažil skutečný svět ani si ho nemůže představit, díky tomu jeho sny působí diametrálně odlišně, než snění muže. Lze si vůbec představit dětství, kde pohled na stovky ohořelých lidských těl působí stejně fádně, jako pohled na sluncem prozářené nebe?

Strohé věty prošpikované vnitřními dialogy či občasnými flashbacky vzpomínek muže na dobu před či záhy po katastrofě, dotvářejí až dokumentárně sugestivní atmosféru. Přímá řeč bez uvozovek zase originálně zamlžuje hranici mezi skutečným hovorem či blouzněním způsobeném nepředstavitelnou zimou a hladem. Též tak McCarthy s mistrným perfekcionizmem realisticky poukazuje na v důsledku několikaletého osamění přirozenou degeneraci nejen samotného chování, ale i mluvy, která se zredukovala jen na úsečné věty typu: "Měl jsi kamarády? – Měl. – Hodně? – Ano. – Pamatuješ se na ně? – Ano. Pamatuju. – Co se s nima stalo? – Umřeli. – Všichni? – Ano všichni. – Stýská se ti po nich? – Ano. – Kam jdeme? – Na jih. – Tak jo."

Otec, který po celou dobu synovi vtlouká do hlavy, že oni jsou ti hodní, neváhá zastřelit poloslepého starce, jednoho z mála lidí, které na své pouti potkají, jen aby ochránil poslední zásoby jídla, jenž si po celou dobu vezou v rozvrzaném vozíku z dávno zaniklého supermarketu. Pokřivené morální hodnoty a až chorobný strach, že na své cestě možná na někoho narazí, jsou bohužel mnohdy opodstatněné. Ne všichni přeživší v sobě uchovávají poslední zbytky lidství a nezřídka se uchylují ke kanibalizmu. Až s perverzní dekadencí je nerozlučná dvojice připravena kdykoliv obětovat svůj život, než aby se ocitli ve spárech těch "zlých lidí".

Pak slyšel kroky v suchém listí. Vsunul chlapci do ruky revolver. Vem si to, špitl. Vem si to. Vyzáblé tělíčko. Neboj se, řekl mu. Jestli tě najdou, budeš to muset udělat. Rozumíš tomu? Psst. Nebreč. Slyšíš mě? Umíš to. Dáš si to do pusy a zamíříš nahoru. Uděláš to rychle a pořádně. Rozumíš? Nebreč. Rozumíš?

Pokud u jiných post-apokalyptických románů někdy zapomenete, že takový čtete, u "Cesty" se vám to stát rozhodně nemůže. McCarthy vám to připomene nejen na každé stránce, ale prakticky v každém odstavci s takovou puntičkářskou důsledností, že když si myslíte, že nemůže být nic temnějšího něž pustopusté scenérie bez jediného živého hlasu, bez jediné naděje naleznout jídlo, vodu či místo, kam se ukrýt před ledovým promoknutím, zkříží cestu naši dvojici události děsivější než samotný jícen pekla. Nerad bych již prozrazoval více, neboť chcete-li zažít skoro až hmatatelnou depresi, kupte si knihu "Cesta" nejlépe  ještě dnes.

Závěrem bych se zmínil, že "Cesta" se letos dočkala filmové adaptace pod vedením australského režiséra Johna Hillcoata ("Proposition") a s Viggo Mortensenem a Charlize Theronovou v hlavních rolích. Již z traileru lze usuzovat, že by se mohlo jednat o pěkně zádumčivou jízdu. Několik dialogů a momentů použitých v ukázce jsou věrnou kopií knihy. Doufejme jen, že se filmový tvůrci neuchýlí k podbízivému patosu a stejně jako v knize bude temnota vrstvena na temnotu, bez jediného záblesku naděje.

překlad: Jiří Hrubý
počet stran: 189
vazba: vázaná
odkaz: www.cormacmccarthy.com

Hodnocení

autor:

100 %

čtenáři:

zatím nehodnoceno


Diskuze

Cekem příspěvků: 4

Snape22.08.09 | 15:17:45
Štěpán Šime...22.08.09 | 15:43:09
flooder20.08.09 | 11:03:24
Štěpán Šime...20.08.09 | 14:16:47

Štěpán Šimek | 20.08.09

Zobrazit profil redaktora - Štěpán Šimek

Další články autora:

Mama | 29.04.13
Prometheus | 15.06.12
The Divide | 14.05.12
Lars Kepler - Paganiniho smlouva | 30.11.11
Srpski film | 24.07.11

Všechny články

Nejnovější diskuze

Ian Glasper - The Day the Country Died: A History...

Darker anonym
30.09.16 | 08:10:43

Interstellar

overthinker anonym
14.08.15 | 15:52:44

Interstellar

Mark anonym
03.04.15 | 21:53:22

PonoPlayer - Nejlépe znějící digitální...

geo anonym
16.02.15 | 21:49:17

Jupiter Ascending

-krusty- anonym
16.02.15 | 07:49:49

Jupiter Ascending

Cyberolas anonym
15.02.15 | 09:33:55

Max Cavalera - Od Sepultury k Soulfly - My Bloody

Jaroslav Burda
28.01.15 | 08:04:43

Max Cavalera - Od Sepultury k Soulfly - My Bloody

ov42 anonym
27.01.15 | 11:56:40

PonoPlayer - Nejlépe znějící digitální...

Rajs anonym
08.01.15 | 15:12:35

PonoPlayer - Nejlépe znějící digitální...

Štěpán Šimek
07.01.15 | 18:23:35

Více

Facebook   MySpace   YouTube